Rekonstrukce po 100 letech

V roce 1908 koupil ředitel obchodní společnosti Unie svažitou jižní parcelu uprostřed branických vinic. Nechal na ní postavit venkovské rodinné sídlo a přizval renomovaného zahradníka Aloise J. Kulišana, aby zbudoval zahradu.

Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna

Téměř přesně o sto let později začal nynější majitel obojí kompletně rekonstruovat. „Zahrada byla bez nadsázky ne-přehledná houština. Dlouho neprořezávané stromy a keře se tak divoce rozrostly, že z ulice nebyl dům vidět. Když jsem poprvé otevřel vstupní branku, abych si pozemek prohlédl, připadal jsem si jako v Zahradě Jiřího Trnky,“ vzpomíná

VELKÝ ÚKLID

Práce na jednolitě hustě zarostlém svahu začaly klučením náletových dřevin. „Teprve pak se v horní části zahrady objevily staré cestičky a pobořené zídky,“ líčí ing. Barbora Eismanová z ateliéru Zahradní architektura s.r.o., která měla revitalizaci zahrady na starosti. „Počáteční představa, že odstraněním náletových dřevin bude zahrada jako nová, se ukázala nereálná. Aby bylo možné v prudkém svahu zbudovat malou rovnou plochu v návaznosti na nově vznikající terasu a vodní prvek, byly nutné velké a náročné terénní úpravy. Stavěly se nové opěrné zídky, k modelaci terénu jsme museli nasadit těžkou techniku.“

CHODEC MENZI

Že k transportu vzrostlých dřevin z ulice na svah byl zapotřebí jeřáb, to by nebylo nic převratného. Ale když po zahradě kráčí bagr Menzi Muck, který se využívá při parkových úpravách, je rarita. „Udržel se na svahu, který má místy sklon až 100 procent (45°), pracoval rychle a dělal přesně to, co se po něm chtělo: odstraňoval pařezy, modeloval terén, přesouval těžké kamenné schodni-e do míst, kudy měly vést cesty. Práce začaly u horního plotu a postupovaly dolů. Místo přestárlých a mrtvých stromů a keřů se dosazovaly nové, protože jejich kořeny brání půdní erozi. Ke stabilizaci svahu pomáhají i položené kokosové rohože,“ popisuje zahradní architektka.

VÍC NEŽ TŘI PŘÁNÍ

Investoři měli dobře promyšleno, jak má zahrada ve finále vypadat. Přáli si horní části vrátit původní vzhled. Zachovat maximum zdravých stromů a dosadit druhy původně vysaze-ných rostlin. Na nově vzniklých rovinatých partiích travní plochy kontrastující s okolní vegetací. Pamatovali na dětské hry, houpačky a trampolínu. Aby posezení na západní terase bylo příjemné a chladivé, snili o pohledu na vodní hladinu. Přání se jim splnilo: u terasy je mělký obdélníkový bazén s širokým přepadem vody po kamenné stěně.

ČLOVĚK MÍNÍ, KYRIL MĚNÍ

Ani sebelepší péče nezachránila všechny staré stromy. Svou daň si na zahradě vybral nejdříve v roce 2007 uragán Kyril, který ulomil horní třetinu vzrostlé jedle. V roce 2012 přišla další rána: vyvrátila se osmdesátiletá borovice, zbyl po ní jen kráter. „Ještě že nepobořila dům, naštěstí jen strhla zábradlí. Bohužel jsme přišli i o starou lípu, která praskla pod zahradníkem při prořezávání, a vysokou douglasku u plotu, kterou jsme s těžkým srdcem museli nechat pokácet. Sousedé se obávali, aby jim nespadla na dům.“

Zato přibyly jiné stromy: před domem platan, na místě vy-vrácené borovice je nová borovice černá. Nově je zde javor, třešeň, jabloň, meruňka, gingko, tamaryšek, ambroň a do-konce fíkovník (zimuje v kabátku z rákosu a chvoje), který architektka objevila ve výprodeji zahradního veletrhu. „Za ty peníze jsem ho tam nemohla nechat,“ argumentovala. Majitelé s ní souhlasili a dnes si pochvalují: „Už jsme sklidili první fíky. Bylo jich asi pět.“

OSM LET POTÉ

Zahradní práce se protáhly na osm let. Vykopanou a vybagrovanou zeminu i vápencové balvany (pocházejí z lomu Mořina) zahradníci znova použili, nic nepřišlo nazmar. Takže majitelé kráčejí na nově vybudovaných cestách po původních šlapácích, opírají se o staré kameny v nových zídkách a usedají na staronové kamenné lavičky.

Architektka vytvořila v horní partii trnkovskou divokou za-hradu. Vinou se tudy cestičky kopírující ty původní, svítí bílé zídky porostlé barevně kvetoucími trvalkami a suchomilkami. Benevolentní záměr investora dát rostlinám „volnou ruku“ (neřízeně se vysemeňovat) uspěl jen částečně, protože invazívní část vegetace začala vytěsňovat tu „submisivní“. Zcela reálně hrozilo, že se zahrada znovu změní v divočinu. Aby si udržela nedbale elegantní vzhled, potřebuje pravidelnou údržbu minimálně jednou měsíčně.

Autorka volila rostliny s ohledem na jižní svah a spotřebu vody, přestože je na většině plochy závlaha. Vysadila tu brsleny, komule (tzv. letní šeříky), ibišky, tavolníky, růže. Vedle odolných druhů keřů jsou zde i náročnější pěnišníky, azalky, hortenzie. Ušlechtilé keře (růže, ibišky, kaliny aj.) kombinovala s odolnou zelení, která stabilizuje svahy (korunatka, skalník, tavolník). Nezastupitelnou roli mají v této zahradě trvalky.

Střední partie zahrady je plochá, s travním kobercem, vod-ním prvkem a pásem levandule pod okny. „Původně jsme na tuto zeď uvažovali o treláži s popínavými růžemi, ale fasáda domu je tak krásná, že by byla škoda ji zakrýt,“ upozorňují investoři. „Na střechu garáže jsme plánovali kopretinovou louku, jenže co zmůžete proti přírodě! Proto jsme se po druhém nezdařeném pokusu rozhodli místo lučního kvítí vysadit na garáž netřesky, rozchodníky a jiné suchomilné rostliny, kterým se tu snad bude dařit.“ Poslední překvapení čeká návštěvníky dole u plotu: vinička o dvanácti hlavách jako vzpomínka na vinohrady, které tu kdysi byly. Některé už v druhém roce plodily, takže vinobraní nebylo náročné.

Návrh: Ing. Barbora Eismanová, Zahradní architektura s.r.o.

Realizace: Ing. Ivan Marek, Zahradní architektura s.r.o.