Jaká zahrada nejvíc sluší rekonstruované vile, kterou nechal postavit v mediteránském stylu v roce 1930 pražský továrník pro svou italskou manželku? To byla klíčová otázka, kterou dnešní majitel položil ing. Báře Eismanové z ateliéru Zahradní architektura.
Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna
STYL PRO DVANÁCT ARŮ
Současná podoba zahrady o výměře 1200 čtverečních metrů pochází z roku 2012. Nešlo o její věrnou rekonstrukci, ostatně žádná fotografie se nedochovala. Z původní výsadby zbyly jen vzrostlé smrky a borovice. Právě ty jsou pro zdejší lokalitu charakteristické.Ostatně investor neusiloval vrátit zahradě původní vzhled. Přál si, aby byla v belgickém či holandském stylu: elegantně jednoduchá, ne-příliš barevná, s velkou zatravněnou plochou, kde vyniknou umělecké objekty. S různě zelenými keři po obvodu a venkovním bazénem u zastřešeného posezení. Požadoval zachovat maximum původních dřevin. To se respektovalo s jedinou výjimkou, kdy naklánějící se borovici bylo nutné pokácet. Jinak hrozilo, že spadne na dům.
CO NEJMÉNĚ BAREV
Přání mít květů i barevprostou zahradu není právě obvyklé. „O každé výsadbě se dlouze debatovalo. Investor měl velmi jasnou představu o formě zahrady a jeho zásady bylo nutno dodržet. Proto není pouze dílem architekta, ale i samotného majitele, který jí vtiskl patřičnou originalitu. Na začátku povolil osm rostlinných druhů. Z těch jsem vytvořila monokulturní stálezelené výsadby s odlišnými výškami a odstíny zeleně,“ říká architektka Eismanová. „Pod vysokými stromy půdokryvné leukotoe (Leucothoe walteri). Vertikály živých plotů ze stříhaného habru a tisu. Z nízkých buxusových plůtků předěly mezi žulovým dlážděním, dřevěnou terasou a nerezovým bazénem. Místo gejzíru barev a květů ozvláštňují zahradu kulovité buxusy různých průměrů, rododendrony, kapradiny, několik druhů bobkovišní lišících se velikostí a tvarem listů. Linie mrazuvzdorných trsnatých stálezelených trav (Carex morrowii ‘Variegata’) tvoří nižší horizont v soused-ství vyšších habrů. Podařilo se mi mírně rozšířit počet povolených rostlin o několik druhů hortenzií a kaliny. Zato půdokryvný barvínek pod keři zakrývající mulčovací kůru investor vytrhal.“
NA ÚDRŽBU AUTOMAT A ROBOT
„Celá zahrada má automatický závlahový systém. Zdejší lokalita je totiž na pískovém podloží,“ vysvětluje ing. Eismanová, „a bez automatické závlahy by trávník nikdy nebyl perfektní. Proto jsme i při výsadbě ke každé rostlině přidávali hydroabsorbent. To je prášek, který se po na-močení vodou změní v gel a ten postupně kořenům vodu zase uvolňuje.“O údržbu trávníku (je pokládaný) denně pečuje robotická sekačka Husqvarna, familiárně zvaná Mařka. „Zpočátku jsem byla skeptická, zda to zvládne,“ přiznává architektka „ale jakmile se vychytaly počáteční mouchy, slouží skvěle. Okraje a kouty, kam robot nemůže, vyžívá investor osobně, bere to jako relax. Profesionální zahradnická firma dochází kvůli údržbě stromů a keřů dvakrát ročně.“
Návrh: Ing. Barbora Eismanová, Zahradní architektura Ing. Ivan Marek
Realizace: Zahradní architektura Ing. Ivan Marek, Astra
Celková výměra zahrady: 1200 m2
Zavlažování: automatické