Ať se hlásí, kdo zná Zahradu Jiřího Trnky! Pro něho (ale i ty ostatní, které posedne zvědavost) mám dobrou zprávu: existuje! I když nevypadá jako z Trnkových obrázků, má stejné kouzlo. Možná dokonce větší, protože je opravdová. A s trochou štěstí uvidíte, že po ní pluje parník.
Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna
Kapesní průvodce historií
stačí vstoupit a cítíte, že jste na zvláštním místě. i když nevěříte v genia loci, zřejmě tu něco takového funguje. Možná duch předků, kterých tu prošly zástupy. v horní části zahrady stával od 13. století hrádek chráněný vodním příkopem, ale pod se našlo osídlení už z 9. století. pobýval zde Karel IV. (tehdy ještě markrabě), obléhalo ho vojsko pražanů vedených Janem Želivským, mezi jeho majitele patřil král Jiří z Poděbrad i pražský primátor Jan Pašek z Vratu, který ho dal přebudovat v renesanční zámek. ten za třicetileté války pobořili švédští vojáci. ve 40. letech 19. století zbyly ze zámku jen základy a příkopy. obrat k lepšímu začal v 70. letech 19. století stavbou vily se zasklenou verandou – proto se domu říkalo skleněný. Zahrada, obehnaná zdí, byla nákladně upravena na park. Mezi vzácnými dřevinami byla i třešeň, která dozrávala až v září. Ještě starší je líska turecká corylus colurna L. a roste tu dodnes. Bohužel byla ve velmi špatném zdravotním stavu, a proto se musela výrazně redukovat na torzo.
v roce 1941 koupil skleněnou vilu pražský pediatr prof. MUdr. Jaroslav procházka (jeho zásluhou se v Československu prosadilo očkování proti dětské obrně). na víc než šestitisícovém pozemku zřídil okrasnou i užitkovou zahrada a sad. po jeho smrti v roce 1967 skleněný dům i zahrada pomalu pustly. v roce 2006 je městys Toušeň odkoupil od dědiců a pak se začaly dít věci!
O čem to bude?
Když vám sahají kopřivy a býlí do pasu, je třeba zapojit šedé závity mozkové, co s nimi a kde na to vzít. v tomto případě bylo správné řešení evropské fondy pro regionální rozvoj s přispěním státního fondu pro životní prostředí ČR a za finanční účasti městyse Lázně Toušeň. dobrá věc se podařila. Místní radní se obrátili na firmu Zahradní architektura v Martinově s přáním, aby ze soukromé zahrady vznikla zahrada veřejná. osobnost profesora procházky neměla zmizet, ale být v oficiálním názvu. „investor nechtěl rekonstruovat zahradu do podoby ze 40. let,“ říká zahradní architektka Barbora Eismanová z firmy Zahradní architektura, která je spolu s ing. Ivanem Markem autorkou projektu. „přál si klidnou zahradu s promenádou s možností volně časových aktivit, jako jsou koncerty, divadelní představení pod širým nebem i možnost pořádat slavnostní obřady.“ výsledek: v soutěži nejkrásnější zahrada a park roku 2011, kterou vyhlašuje svaz zakládání a údržby zeleně, získala 1. místo.
Zelené vlny
Zahradní architekti využili vše, co bylo na pozemku k mání. především úžasně modelovaný terén. „Zahrada nebyla plochá, zachoval se profil vodního příkopu. stačilo trochu mu pomoci technikou,“ říká architektka. Z větší části je zahrada řešená jako anglický park. valy jsou osázené trvalkami a solitérními keři. na zatravněných plochách vynikají jehličnany i listnáče. Ze stromů starých čtyřicet šedesát let mnohé nepřežily atak kůrovce nebo zásah blesku. nevykácely se (jak je v kraji zvykem), ale uřízly na kmenová torza. některá porostl břečťan, z jiných jsou dřevěné plastiky a všechny jsou nedílnou sou-částí celku. v travnaté ploše je dvoubarevně dlážděný kruh. pro dětské hry funguje jako labyrint, pro divadelníky jako scéna pod otevřeným nebe. Mezi dolní anglickou a horní formální zahradou (kde jsou pískem sypané plochy, kulovitě zastřižené lípy, bylinkové a růžové záhony) je hranicí břečťanový svah. Je původní, jen se musel revitalizovat, především pořádně vyčistit. Zahradu ze tří stran obemyká stará kamenná zeď, pod kterou vede promenáda.
Vzlínání, klamy a kouzla
„Pozemek v bezprostřední blízkosti soutoku Labe s Jizerou je na písku. v praxi to znamená, že když stoupne hladina řeky, vyschlý příkop se zaplní vodou. i tahle tvář zahrady je úžasná! voda jí neškodí, při rekonstrukci jsme s ní počítali,“ říká architektka Eismanová. a to není všechno: když se postavíte doprostřed trávníku čelem k řece a budete trpěliví, dočkáte se parníku. Ježkovy voči! pluje po navigaci přímo za zahradní brankou! dá se to sice vysvětlit jako optický klam, ale kdo by v tak kouzelné zahradě nevěřil na kouzla?
Projekt: Zahradní architektura, Kostelec nad Labem, Ing. Barbora Eismanová, Ing. Ivan Marek; www.zahrarch.cz
Realizace: Zahradní architektura Martinov, s. r. o., VAN elektro, GRANO Skuteč s. r. o.