Rekonstrukce po 100 letech
V roce 1908 koupil ředitel obchodní společnosti Unie svažitou jižní parcelu uprostřed branických vinic. Nechal na ní postavit venkovské rodinné sídlo a přizval renomovaného zahradníka Aloise J. Kulišana, aby zbudoval zahradu.
Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna
Téměř přesně o sto let později začal nynější majitel obojí kompletně rekonstruovat. „Zahrada byla bez nadsázky ne-přehledná houština. Dlouho neprořezávané stromy a keře se tak divoce rozrostly, že z ulice nebyl dům vidět. Když jsem poprvé otevřel vstupní branku, abych si pozemek prohlédl, připadal jsem si jako v Zahradě Jiřího Trnky,“ vzpomíná
VELKÝ ÚKLID
Práce na jednolitě hustě zarostlém svahu začaly klučením náletových dřevin. „Teprve pak se v horní části zahrady objevily staré cestičky a pobořené zídky,“ líčí ing. Barbora Eismanová z ateliéru Zahradní architektura s.r.o., která měla revitalizaci zahrady na starosti. „Počáteční představa, že odstraněním náletových dřevin bude zahrada jako nová, se ukázala nereálná. Aby bylo možné v prudkém svahu zbudovat malou rovnou plochu v návaznosti na nově vznikající terasu a vodní prvek, byly nutné velké a náročné terénní úpravy. Stavěly se nové opěrné zídky, k modelaci terénu jsme museli nasadit těžkou techniku.“
CHODEC MENZI
Že k transportu vzrostlých dřevin z ulice na svah byl zapotřebí jeřáb, to by nebylo nic převratného. Ale když po zahradě kráčí bagr Menzi Muck, který se využívá při parkových úpravách, je rarita. „Udržel se na svahu, který má místy sklon až 100 procent (45°), pracoval rychle a dělal přesně to, co se po něm chtělo: odstraňoval pařezy, modeloval terén, přesouval těžké kamenné schodni-e do míst, kudy měly vést cesty. Práce začaly u horního plotu a postupovaly dolů. Místo přestárlých a mrtvých stromů a keřů se dosazovaly nové, protože jejich kořeny brání půdní erozi. Ke stabilizaci svahu pomáhají i položené kokosové rohože,“ popisuje zahradní architektka.
VÍC NEŽ TŘI PŘÁNÍ
Investoři měli dobře promyšleno, jak má zahrada ve finále vypadat. Přáli si horní části vrátit původní vzhled. Zachovat maximum zdravých stromů a dosadit druhy původně vysaze-ných rostlin. Na nově vzniklých rovinatých partiích travní plochy kontrastující s okolní vegetací. Pamatovali na dětské hry, houpačky a trampolínu. Aby posezení na západní terase bylo příjemné a chladivé, snili o pohledu na vodní hladinu. Přání se jim splnilo: u terasy je mělký obdélníkový bazén s širokým přepadem vody po kamenné stěně.
ČLOVĚK MÍNÍ, KYRIL MĚNÍ
Ani sebelepší péče nezachránila všechny staré stromy. Svou daň si na zahradě vybral nejdříve v roce 2007 uragán Kyril, který ulomil horní třetinu vzrostlé jedle. V roce 2012 přišla další rána: vyvrátila se osmdesátiletá borovice, zbyl po ní jen kráter. „Ještě že nepobořila dům, naštěstí jen strhla zábradlí. Bohužel jsme přišli i o starou lípu, která praskla pod zahradníkem při prořezávání, a vysokou douglasku u plotu, kterou jsme s těžkým srdcem museli nechat pokácet. Sousedé se obávali, aby jim nespadla na dům.“
Zato přibyly jiné stromy: před domem platan, na místě vy-vrácené borovice je nová borovice černá. Nově je zde javor, třešeň, jabloň, meruňka, gingko, tamaryšek, ambroň a do-konce fíkovník (zimuje v kabátku z rákosu a chvoje), který architektka objevila ve výprodeji zahradního veletrhu. „Za ty peníze jsem ho tam nemohla nechat,“ argumentovala. Majitelé s ní souhlasili a dnes si pochvalují: „Už jsme sklidili první fíky. Bylo jich asi pět.“
OSM LET POTÉ
Zahradní práce se protáhly na osm let. Vykopanou a vybagrovanou zeminu i vápencové balvany (pocházejí z lomu Mořina) zahradníci znova použili, nic nepřišlo nazmar. Takže majitelé kráčejí na nově vybudovaných cestách po původních šlapácích, opírají se o staré kameny v nových zídkách a usedají na staronové kamenné lavičky.
Architektka vytvořila v horní partii trnkovskou divokou za-hradu. Vinou se tudy cestičky kopírující ty původní, svítí bílé zídky porostlé barevně kvetoucími trvalkami a suchomilkami. Benevolentní záměr investora dát rostlinám „volnou ruku“ (neřízeně se vysemeňovat) uspěl jen částečně, protože invazívní část vegetace začala vytěsňovat tu „submisivní“. Zcela reálně hrozilo, že se zahrada znovu změní v divočinu. Aby si udržela nedbale elegantní vzhled, potřebuje pravidelnou údržbu minimálně jednou měsíčně.
Autorka volila rostliny s ohledem na jižní svah a spotřebu vody, přestože je na většině plochy závlaha. Vysadila tu brsleny, komule (tzv. letní šeříky), ibišky, tavolníky, růže. Vedle odolných druhů keřů jsou zde i náročnější pěnišníky, azalky, hortenzie. Ušlechtilé keře (růže, ibišky, kaliny aj.) kombinovala s odolnou zelení, která stabilizuje svahy (korunatka, skalník, tavolník). Nezastupitelnou roli mají v této zahradě trvalky.
Střední partie zahrady je plochá, s travním kobercem, vod-ním prvkem a pásem levandule pod okny. „Původně jsme na tuto zeď uvažovali o treláži s popínavými růžemi, ale fasáda domu je tak krásná, že by byla škoda ji zakrýt,“ upozorňují investoři. „Na střechu garáže jsme plánovali kopretinovou louku, jenže co zmůžete proti přírodě! Proto jsme se po druhém nezdařeném pokusu rozhodli místo lučního kvítí vysadit na garáž netřesky, rozchodníky a jiné suchomilné rostliny, kterým se tu snad bude dařit.“ Poslední překvapení čeká návštěvníky dole u plotu: vinička o dvanácti hlavách jako vzpomínka na vinohrady, které tu kdysi byly. Některé už v druhém roce plodily, takže vinobraní nebylo náročné.
Návrh: Ing. Barbora Eismanová, Zahradní architektura s.r.o.
Realizace: Ing. Ivan Marek, Zahradní architektura s.r.o.
Nízkochromatická
Jaká zahrada nejvíc sluší rekonstruované vile, kterou nechal postavit v mediteránském stylu v roce 1930 pražský továrník pro svou italskou manželku? To byla klíčová otázka, kterou dnešní majitel položil ing. Báře Eismanové z ateliéru Zahradní architektura.
Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna
STYL PRO DVANÁCT ARŮ
Současná podoba zahrady o výměře 1200 čtverečních metrů pochází z roku 2012. Nešlo o její věrnou rekonstrukci, ostatně žádná fotografie se nedochovala. Z původní výsadby zbyly jen vzrostlé smrky a borovice. Právě ty jsou pro zdejší lokalitu charakteristické.Ostatně investor neusiloval vrátit zahradě původní vzhled. Přál si, aby byla v belgickém či holandském stylu: elegantně jednoduchá, ne-příliš barevná, s velkou zatravněnou plochou, kde vyniknou umělecké objekty. S různě zelenými keři po obvodu a venkovním bazénem u zastřešeného posezení. Požadoval zachovat maximum původních dřevin. To se respektovalo s jedinou výjimkou, kdy naklánějící se borovici bylo nutné pokácet. Jinak hrozilo, že spadne na dům.
CO NEJMÉNĚ BAREV
Přání mít květů i barevprostou zahradu není právě obvyklé. „O každé výsadbě se dlouze debatovalo. Investor měl velmi jasnou představu o formě zahrady a jeho zásady bylo nutno dodržet. Proto není pouze dílem architekta, ale i samotného majitele, který jí vtiskl patřičnou originalitu. Na začátku povolil osm rostlinných druhů. Z těch jsem vytvořila monokulturní stálezelené výsadby s odlišnými výškami a odstíny zeleně,“ říká architektka Eismanová. „Pod vysokými stromy půdokryvné leukotoe (Leucothoe walteri). Vertikály živých plotů ze stříhaného habru a tisu. Z nízkých buxusových plůtků předěly mezi žulovým dlážděním, dřevěnou terasou a nerezovým bazénem. Místo gejzíru barev a květů ozvláštňují zahradu kulovité buxusy různých průměrů, rododendrony, kapradiny, několik druhů bobkovišní lišících se velikostí a tvarem listů. Linie mrazuvzdorných trsnatých stálezelených trav (Carex morrowii ‘Variegata’) tvoří nižší horizont v soused-ství vyšších habrů. Podařilo se mi mírně rozšířit počet povolených rostlin o několik druhů hortenzií a kaliny. Zato půdokryvný barvínek pod keři zakrývající mulčovací kůru investor vytrhal.“
NA ÚDRŽBU AUTOMAT A ROBOT
„Celá zahrada má automatický závlahový systém. Zdejší lokalita je totiž na pískovém podloží,“ vysvětluje ing. Eismanová, „a bez automatické závlahy by trávník nikdy nebyl perfektní. Proto jsme i při výsadbě ke každé rostlině přidávali hydroabsorbent. To je prášek, který se po na-močení vodou změní v gel a ten postupně kořenům vodu zase uvolňuje.“O údržbu trávníku (je pokládaný) denně pečuje robotická sekačka Husqvarna, familiárně zvaná Mařka. „Zpočátku jsem byla skeptická, zda to zvládne,“ přiznává architektka „ale jakmile se vychytaly počáteční mouchy, slouží skvěle. Okraje a kouty, kam robot nemůže, vyžívá investor osobně, bere to jako relax. Profesionální zahradnická firma dochází kvůli údržbě stromů a keřů dvakrát ročně.“
Návrh: Ing. Barbora Eismanová, Zahradní architektura Ing. Ivan Marek
Realizace: Zahradní architektura Ing. Ivan Marek, Astra
Celková výměra zahrady: 1200 m2
Zavlažování: automatické
Habr v kleci aneb Svůj k svému
Majitelé minimalistické zahrady při jejím budování postupovali neobvykle, leč logicky. Zatímco staršímu roubenému domu pořídili standardní zeleň včetně zeleninové zahrádky, pro založení zahrady přimykající se k modernímu rodinnému domu povolali zahradní architektku. Ať navrhne, co mu bude slušet nejlépe!
Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna
Z POHLEDU KLIENTA, Z POHLEDU AUTORA
Na prvním místě je nutné říct, že investor je nadšenec do koní a chová na svém ranči haflingy. Tohle plemeno pochází z jižního Tyrolska, kde vzniklo křížením malých horských plemen zřejmě s orientálními, především arabskými koňmi. O ty na konci 19. století nebyla v Rakousku nouze díky bojům s Turky, které trvaly déle než 500 let. Haflingové jsou urostlí a mají typicky světle hnědou srst a plavou hřívu a ohon. Tento nebotanický úvod do popisu zahrady je nutný pro pochopení primárního přání majitele: nová zahrada měla být „okno do krajiny“, kterým bude pozorovat koně a přitom jeho „pozorovatelna“ (čili zahrada) bude odcloněná před sousedy a pohledy z místní komunikace.Pro Ing. Barboru Eismanovou z ateliéru Zahradní architektura hrál při projektování důležitou roli dům – jednoduchá přízemní stavba s pultovou střechou, otevřená velkým prosklením do zahrady. „Tomu sluší minimalistická zahrada, která nehýří přemírou rostlinných druhů,“ vysvětluje svůj koncept autorka. Ten investorům vyhovoval, protože si přáli nízkoúdržbovou, příjemnou a intimní zahradu.
NEPŘÍTEL Č. 1
Největším nepřítelem zdejších zahrad je drsné klima, typické pro náhorní roviny: permanentní silný vítr, v létě sucho, v zimě holomráz, případně sníh. A čím zahradu v otevřené krajině odclonit před pohledy zvenčí, ale aby z ní bylo vidět ven? Živým plotem? Samozřejmě! Ale z čeho? Měl být hustý, rychle růst a bránit zajícům a srnkám, aby jím probíhali a plašili koně.
PLOT JAKO DOMINANTA
Když se začala zahrada budovat, byl už dům hotov včetně venkovního bazénu, což není úplně ideální. „Nejdřív bylo nutné trochu remodelovat terén, aby nestékala dešťová voda do bazénu. Mám ráda zahrady v jednoduchém čistém stylu, proto jsem navrhla minimalistickou zahradu. Dominantním prvkem jsou žulové zídky kombinované s živým habrovým plotem vysazeným v gabionech – účinný trik jak zabránit zvěři vpádu na zahradu. Habr je ušlechtilejší dřevina, poměrně rychle roste a na podzim jeho listí sice uschne, ale opadá až na jaře. Habrový živý plot celoročně spolehlivě funguje,“ vysvětluje architektka.
MINIMUM S MAXIMÁLNÍM VÝSLEDKEM
Ing. Eismanová se rozhodla vysadit minimum druhů rostlin, které však prošly přísnou výběrem podle kritéria, zda přežijí zdejší extrémní klima. „Svou představu o mrazuvzdorných bambusech jsem pustila z hlavy, protože žádný odborník nezaručil, že během zdejší zimy nevymrznou. Bambus nepřevychováte a každoroční opakovaná výsadba přináší klientovi jen zklamání a další výdaje. Proto jsem použila vyzkoušené otužilce: pěchavu podzimní (Sesleria autumnalis), imperatu válcovitou (Imperata cylindrica), ozdobnici čínskou (Miscanthus sinensis). Největší atrakce jsou ozdobné česneky (Allium christophii), jejichž přísně kulovité hlavy minimalisticky zdobí minimalistickou zahradu jak v květu, tak když utvoří semena. Na jaře rozkvetou v trávníku cibuloviny. Dost jsem si užila s habry. Zpočátku se musely pečlivě plít a zahradníky opravdu královsky pobavilo, když se do drátěných ok (5 x 10 cm) gabionů vešla jen moje ruka!“ Kromě několika keřů (kalina, ruj, zlatice), vysazených na návrší v koutě zahrady, okrasné jabloně a muchovníku je všude pokládaný travní koberec se závlahou. Velké plochy kamenných zídek ručně skládaných ze žulových odseků časem porostou popínavky: přísavník (Parthenocissus), zimolez (Lonicera caprifolium) a plamínek (Clematis).
Projekt: Ing. Barbora Eismanová, Zahradní architektura Ing. Ivan Marek, www.zahrarch.cz
Realizace: Zahradní architektura Ing. Ivan Marek, Astra
Kouzelná zahrada
Ať se hlásí, kdo zná Zahradu Jiřího Trnky! Pro něho (ale i ty ostatní, které posedne zvědavost) mám dobrou zprávu: existuje! I když nevypadá jako z Trnkových obrázků, má stejné kouzlo. Možná dokonce větší, protože je opravdová. A s trochou štěstí uvidíte, že po ní pluje parník.
Text: Marie Krausová | Foto: Petr Hejna
Kapesní průvodce historií
stačí vstoupit a cítíte, že jste na zvláštním místě. i když nevěříte v genia loci, zřejmě tu něco takového funguje. Možná duch předků, kterých tu prošly zástupy. v horní části zahrady stával od 13. století hrádek chráněný vodním příkopem, ale pod se našlo osídlení už z 9. století. pobýval zde Karel IV. (tehdy ještě markrabě), obléhalo ho vojsko pražanů vedených Janem Želivským, mezi jeho majitele patřil král Jiří z Poděbrad i pražský primátor Jan Pašek z Vratu, který ho dal přebudovat v renesanční zámek. ten za třicetileté války pobořili švédští vojáci. ve 40. letech 19. století zbyly ze zámku jen základy a příkopy. obrat k lepšímu začal v 70. letech 19. století stavbou vily se zasklenou verandou – proto se domu říkalo skleněný. Zahrada, obehnaná zdí, byla nákladně upravena na park. Mezi vzácnými dřevinami byla i třešeň, která dozrávala až v září. Ještě starší je líska turecká corylus colurna L. a roste tu dodnes. Bohužel byla ve velmi špatném zdravotním stavu, a proto se musela výrazně redukovat na torzo.
v roce 1941 koupil skleněnou vilu pražský pediatr prof. MUdr. Jaroslav procházka (jeho zásluhou se v Československu prosadilo očkování proti dětské obrně). na víc než šestitisícovém pozemku zřídil okrasnou i užitkovou zahrada a sad. po jeho smrti v roce 1967 skleněný dům i zahrada pomalu pustly. v roce 2006 je městys Toušeň odkoupil od dědiců a pak se začaly dít věci!
O čem to bude?
Když vám sahají kopřivy a býlí do pasu, je třeba zapojit šedé závity mozkové, co s nimi a kde na to vzít. v tomto případě bylo správné řešení evropské fondy pro regionální rozvoj s přispěním státního fondu pro životní prostředí ČR a za finanční účasti městyse Lázně Toušeň. dobrá věc se podařila. Místní radní se obrátili na firmu Zahradní architektura v Martinově s přáním, aby ze soukromé zahrady vznikla zahrada veřejná. osobnost profesora procházky neměla zmizet, ale být v oficiálním názvu. „investor nechtěl rekonstruovat zahradu do podoby ze 40. let,“ říká zahradní architektka Barbora Eismanová z firmy Zahradní architektura, která je spolu s ing. Ivanem Markem autorkou projektu. „přál si klidnou zahradu s promenádou s možností volně časových aktivit, jako jsou koncerty, divadelní představení pod širým nebem i možnost pořádat slavnostní obřady.“ výsledek: v soutěži nejkrásnější zahrada a park roku 2011, kterou vyhlašuje svaz zakládání a údržby zeleně, získala 1. místo.
Zelené vlny
Zahradní architekti využili vše, co bylo na pozemku k mání. především úžasně modelovaný terén. „Zahrada nebyla plochá, zachoval se profil vodního příkopu. stačilo trochu mu pomoci technikou,“ říká architektka. Z větší části je zahrada řešená jako anglický park. valy jsou osázené trvalkami a solitérními keři. na zatravněných plochách vynikají jehličnany i listnáče. Ze stromů starých čtyřicet šedesát let mnohé nepřežily atak kůrovce nebo zásah blesku. nevykácely se (jak je v kraji zvykem), ale uřízly na kmenová torza. některá porostl břečťan, z jiných jsou dřevěné plastiky a všechny jsou nedílnou sou-částí celku. v travnaté ploše je dvoubarevně dlážděný kruh. pro dětské hry funguje jako labyrint, pro divadelníky jako scéna pod otevřeným nebe. Mezi dolní anglickou a horní formální zahradou (kde jsou pískem sypané plochy, kulovitě zastřižené lípy, bylinkové a růžové záhony) je hranicí břečťanový svah. Je původní, jen se musel revitalizovat, především pořádně vyčistit. Zahradu ze tří stran obemyká stará kamenná zeď, pod kterou vede promenáda.
Vzlínání, klamy a kouzla
„Pozemek v bezprostřední blízkosti soutoku Labe s Jizerou je na písku. v praxi to znamená, že když stoupne hladina řeky, vyschlý příkop se zaplní vodou. i tahle tvář zahrady je úžasná! voda jí neškodí, při rekonstrukci jsme s ní počítali,“ říká architektka Eismanová. a to není všechno: když se postavíte doprostřed trávníku čelem k řece a budete trpěliví, dočkáte se parníku. Ježkovy voči! pluje po navigaci přímo za zahradní brankou! dá se to sice vysvětlit jako optický klam, ale kdo by v tak kouzelné zahradě nevěřil na kouzla?
Projekt: Zahradní architektura, Kostelec nad Labem, Ing. Barbora Eismanová, Ing. Ivan Marek; www.zahrarch.cz
Realizace: Zahradní architektura Martinov, s. r. o., VAN elektro, GRANO Skuteč s. r. o.